Hanácká lidová píseň o myšce a kocourovi je velmi oblíbená a zpívá se především v mateřských školách při taneční hře Na kocoura a myš. Na spojení této taneční hry a písničky Otěké, meško, otěké je postavena i tato zpívánka. Jednoduchá melodie dává možnost různým obměnám. Zároveň se zde dají uplatnit také lidová říkadla.
Zajímavé prostředí k této písničce hanácké žudro – typický stavební prvek na Hané. Bývalo před hlavním vchodem do stavení jako jeho součást. Ve výklencích byly lavice a sedávalo se tu na besedách nebo si zde hrávaly děti. Právě v tomto prostoru si děti mohou zazpívat a zahrát svou oblíbenou hru.
(Pořad Zpívánky, Československá televize Ostrava, 1989 – hanáckou lidovou píseň zpívají Slaměnky z národopisného souboru Haná z Velké Bystřice
Dětské říkadlo:
Děvčata se drží za ramena a vytvářejí hada.
„Jede, jede meška
okolo rebnička.
Veze, veze próti,
ocáskem si króti.“
Chlapec sedí na převráceném hrnci a mává prutem, děvčata šlehá po nohách. Chlapec chytí poslední děvče v řadě.
Chlapec: „Meško, meško, malečká! Oteč, čihá kočečka!“
Děvče se pustí hada: „Poďme si na něco hrát!“
Chlapec: „Na co?“
Děvče: „Na kočko a meš!“
Had se rozpadne, děvčata kolem chlapce.
Chlapec: „Omite pisničko?“
Děti: „Omime! Omime!“
Chlapec s prutem stojí uprostřed
Chlapec: „Tak jo zazpivéte. Ale po našem!“
HUDBA:
„Otěké, meško, otěké
honi tě kocór divoké, divoké.
Honi tě kocór divoké.“
Chlapec nezpívá, ale mává prutem. Chlapec se znovu staví před děvčata.
Chlapec: „A teď všeci!“ (Opakování textu písničky.)
Chlapec důležitě: „Ale to néni konec!“
Děvčata se smějí: „Kdepak. To není konec. Poslóchéte.“
HUDBA:
„Meška otěká, co muže, co muže,
kocór jo chetit nemuže, nemuže,
kocór jo chetit nemuže.“
Děvče strčí do chlapce: „Te seš kocór a já meš. Otěké!“
Děvčata se řadí do kruhu a křičí.
Všichni: „Otikéte! Otikéte!“
Děvče-myška pobíhá kolem kruhu i uvnitř, chlapec s prutem jako kocour může běhat jenom uvnitř kruhu. Následuje celá písnička Otěké, meško, otěké.
ŘÍKADLO:
„Bežela meška podli potučka,
přešil na ňo kocór a ona mo povidá: Te hlópé!
Kocór chmac, meško draps a jož ju chrópá!“
Chlapec chytí děvče v kole: „Jož tě mám!“
Děvče se mu vytrhne: „Nemáš! Hihihi! Hihihi!“
Kruh se přetrhne, ale děvčata znovu zatáhnou chlapce-kocoura do kruhu a hra pokračuje a je zde příležitost k opakování písničky.
Zdroj: Osobní archiv paní Bronislavy Millé